Bojové sporty

Hodně lidí přemýšlí, jaké jsou rozdíly v označení Bojové sporty a Bojová umění.

Pravda je ta, že bojové sporty vznikaly jako alternativa k nesportovním bojovým uměním, aby se více bojovníků mohlo bezpečně porovnávat a hodnotit tak aktivně svůj stav připravenosti k boji. Bojové sporty jsou ohraničeny svými pravidly a jsou nazývané také jako eklektické ( bez duchovního obsahu ). Namísto Bojová umění  prý nemají ohraničení pravidly a obsahují hluboké duchovní základy (např. meditace, dýchání, postoje vůči učiteli,…).
Když se na tuto problematiku podíváme ze široka, tak to opravdu vypadá zcela jasně a odděleně. Pokud však popřemýšlíte a dáte si detailně jedna a jedna dohromady, tak nakonec zjistíte, že bojové sporty a bojová umění jsou v konečném důsledku to stejné, ale s rozdílným zaměřením na různé součásti obou těchto skupin.
Bojový sport je svým způsobem i uměním. Je velké umění ovládat bravurně bojový sport.
Vždyť, pokud bychom to srovnali například se sportem jako je  atletika, tak to je také sport a kdo jej dělá a umí, tak ho to stojí nemalé úsilí, aby došel svému mistrovství. Pak se ptám, je uměním být skvělým sportovcem? Věřím, že my dáte za pravdu, že již z prvního poměření je cítit, že se nám tak trochu hranice mezi uměním a sportem smazávají.
Bojový sportovec musí stejně jako bojový umělec správně i dokonale ovládat systém dýchání. Pokud by toho nebyl schopen, tak by zajisté v ringu moc dlouho nevydržel. Zkuste si jen představit, že jste tím sportovcem a jste na turnaji, kde na váš čekají např. tři protivníci. Se všemi se musíte utkat ve třech tříminutových  kolech. Pokud dobře počítám , tak tři soupeři, krát tři kola, krát tři minuty a ve výsledku je to 27 minut správně rozloženého dechu.
K tomu přidejme hodně adrenalinu, strachu, nervozity, únavy z čekání na zápasy ( kolikrát čeká sportovec v hale na svůj první start 8 až 12 hodin)  a pak docházím i k tomu, že tento bojový sportovec se musí velmi dobře koncentrovat a uvolnit ( meditovat ), aby podal mistrovský výkon. Je to opravdu jen ohraničený bojový sport a nic než bojový sport?
 Když vezmu i morální vyspělost bojového sportovce a jeho postoj ke společnosti ostatních, tak to je velmi individuální a záleží na mnoha oblastech vývoje. Veškeré duchovní postoje a nastavení  svých postojů vůči ostatním ve společnosti,  nám neurčuje pouze trenér (učitel ), ale i rodina, lidé ve škole, či zaměstnání, i životní úspěchy a neúspěchy. To jestli bude mít bojový sportovec dobrého ducha, tak to je opravdu hodně individuální záležitost.
To, že někdo dělá naopak „bojové umění“, tak to zcela nemusí znamenat, že bude mít i silný duchovní obsah ( karmu).
 Abych zde pouze „nenadržoval“ bojovým sportům, tak uvedu i příklady opačné.
Představte si, že cvičíte bojové umění a v tréninku zpravidla nacvičujete systémy možných napadení a k nim adekvátní obrané prvky ( techniky ), které sdružíte do posloupnosti.
Příklad:
 Soupeř vás napadne, vy jej navolníte úderem a následně provedete páku na končetinu se zakončením úderem na tělo soupeře. Je to tuším omezení pravidly podobně, jako ve sportu?
Pokud to nestačí, tak zkusíme další příklad.
Snad ve všech tradičních bojových uměních jsou takzvané sestavy (např. Kata, Pomse, Tull,…). Jsou to opět různé techniky končetinami, které jsou za sebou navazovány v předem dané posloupnosti a postojích. Je to opět ohraničeno „pravidly“ bojových umění. Takže i zde platí, že bojová umění mají svá pravidly ( omezení).

 Zkuste se kouknout na svůj trénink bojového umění a trochu jej rozebrat. Chodíte tam, učíte se jasně omezené techniky, dále jasně omezené nácviky jako jsou sestavy, které jsou opět podle daných pravidel. Dále na tréninku bojových umění občas bývá i boj s chrániči a předem danými pravidly.
 Doufám, že cítíte, kam tím mířím, a že mi dáte malinko za pravdu, že i bojová umění jsou svázaná pravidly, a zas tak moc se nevymykají pravidlům v bojových sportech. Koneckonců ať již cvičíte bojový sport, či bojové umění, tak rozdíl je jenom v tom na co ve svém stylu dáváte větší důraz. A ve finále dojdete i k poznání, že začnete tradičním bojovým uměním a v průběhu let si i vyzkoušíte prosadit se v ringu, či tatami. Na druhou stranu všichni stárneme  a není nikde řečeno, že se po sportovní kariéře opět nevrátíte k sestavám v „bojových uměních".
 Přeji vám, aby jste ve své cestě poznání DO cítili vzájemnou úctu k bojovým sportům, jakož i k bojovým umění, neboť časem stejně dojedete k názoru, že obě skupiny jsou vlastně spojené do jednoho uzavřeného kruhu.

 

Vratislav Staněk
Přispěvatel redakce Bojovesporty.cz



Pokud máte popřípadě jiný názor, na toto téma, tak se můžete svobodně vyjádřit níže v diskuzi na těchto stránkách. Neregistrovaným zájemcům se však diskuze  momentálně nezobrazuje.
Pokud chcete vyjádřit svůj názor, tak se zaregistrujte ZDE.