Foto zdroj: archiv autora

Až do poloviny 20. století byl trénink se zbraněmi součástí okinawského karate. I když jsou kobudo a karate dvě rozdílná bojová umění, je studium mnohem jednodušší pro adepty, kteří též praktikují karate, protože samotné techniky, postoje, názvosloví, ceremonie, technické stupně, cvičební úbor jsou totožné příp. velmi podobné. Tak jak říká jeden významný mistr kobudo: “Přidání technik se zbraněmi k tréninku karate je to samé jako jíst nejprve rukama a teprve poté se učit, jak používat hůlky.“

Zatímco ve většině stylů kobudo nosí cvičenci bílé karate-gi, tak ve stylu Matayoshi kobudo se nosí bílé kalhoty a černé keikogi. Na levé části ve výši hrudi se nosí charakteristický emblém, který obsahuje listy zlaté chryzantémy, v jehož středu černý erb ve tvaru třícípého kříže okinawské královské dynastie Sho symbolizující sjednocení tří království - Hozukan, Chuzan a Nanazan.

Zbraně kobudo mají dva hlavní zdroje původu – adaptací prostých zemědělských nástrojů nebo převzetí z jiných bojových umění – zejména z čínského kung-fu.
Mezi hlavní zbraně kobudo patří: bo (dlouhá hůl), sai (kovový trojzubec), tunkuwa či tonfa (páka od mlýnského kamene), nunchaku (malý cep), jo (krátká hůl), sansetsukon (trojdílný cep), nunti (kopí s hákem), kama (srp), eku (pádlo), timbe (štít), kue (zahradní motyka),  suruchin (provaz či řetěz se závažími na obou koncích) atd.

Foto zdroj: archiv autora

Okinawa kobudo, resp. Matayoshi kobudo byl původně rodinný styl technik se zbraněmi rodiny Matayoshi. Samotné techniky a původní kata shromáždil mistr Shinko Matayoshi (1888-1947) nejen od svých předků, ale také od tehdejších okinawských a čínských mistrů. Na tomto základě jeho syn Shinpo Matayoshi (1921-1997) vytvořil ucelený systém a rozšířil jej do celého světa.

Tento styl kobudo je ve světě velmi oblíbený, zejména pro svoji rozmanitost, některé zbraně jako např. kuwa, nuntibo a další, které se trénují výhradně v Matayoshi kobudo nebo odtud pocházejí. Dále pro svoji praktičnost – v technikách se neprovádějí zbytečně dlouhé nápřahy, samotné techniky lze snadno aplikovat a při cvičení ve dvojicích se trénují všechny zbraně proti všem, nikoli jen bo versus jiná zbraň.
Systém výuky se skládá ze základních technik hojo undo - obdoba kihonu z karate, technik kumi – základní dvojkrokový sparring (aplikace na hojo undo), základní a mistrovské sestavy a jejich aplikace (kumiwaza a bunkai), řízený a volný sparring.

Tak jako v jiných bojových uměních, tak i v kobudo se rozlišují technické stupně - 5 žákovských stupňů kyu a 10 mistrovských stupňů dan.

Soutěže na různých úrovních jsou rovněž organizovány, ale ne tak často. Přičemž hlavní kategorií jsou kata a dále různé formy řízeného kumite. Nejvyšší disciplínou je bo-shiai (volný zápas se soutěžními tyčemi a v chráničích).

V ČR je kobudo bohužel relativně neznámým bojovým uměním. Existuje zde jen několik klubů, kde se trénuje, mnohdy jen jako doplněk ke karate. Jedním z mála je Tomiyama dojo Praha, kde se kobudo trénuje jako plnohodnotné bojové umění. Instruktorem v této škole je Tomáš Kopecký, 3. dan Matayoshi kobudo, 2. dan karate a 1. dan Ryukyu kobudo. Se zbraněmi cvičí systematicky trénovat už od roku 2001. Jeho učiteli jsou přímí žáci mistra Shinpo Matayshiho – Sensei Kenyu Chinen (9.dan) a Sensei Zenei Oshiro (8.dan).

Tomáš Kopecký

Kontakty:
Web: www.okinawa-kobudo.cz
Mail:okinawa-kobudo@seznam.cz
Tel: 607 178 323

zdroj: youtube.com