Kdo by neznal Františka Kollmana, tu neodmyslitelnou postavu pražské výtvarné scény? V jedné osobě se sešel malíř, rytec skla, ilustrátor, grafik a hlavně mistr bojových umění. Je proslavený ve svém bydlišti v Újezdě na Lesy i přilehlých lokalitách. Praha je ho plná a nejen ta, hlavně jeho oblíbené hospůdky, kde konverzuje u sklenky plzeňského piva s ostatními lidmi i kolegy umělci. Budete-li ho hledat, nemůžete ho přehlédnout.

 Již na dálku ho prozradí hubené, vysoké tělo s typickým postojem a mimikou. Dalším poznávacím znakem je snad sladce nakřáplý hlas, který většinou zdárně přehlušuje ostatní. Jen málokdy opomene ozdobit své delší vlasy čelenkou. Vlasy mívá také někdy sepnuty v copánku. Říká se o něm, že bílá barva čelenky prozrazuje radost a černá znamená smutek a bolest. Čelenku v zimních měsících vystřídá kožený klobouk. 

 Jako správný umělec, má neposedného ducha, neustále hledajícího všechny krásy světa a života v něm. Byť grandiózní bojovník, duší je to snílek a fantasta, plný neúnavné energie s typickou technikou malování a neuvěřitelnými brusy, pomyslně oživujícími bájného Fénixa z popela – v jeho případě rubínového skla. 

 Maluje, když se mu zachce vším, používá ruce i nohy. Není náročný při výběru a k malbě využije snad vše, co mu přijde pod ruku. Jeho virtuózní technika se skládá z jemné souhry pohybů, nepostrádající dynamiku a rytmičnost.

 Ve Františkovi Kollmanovi, ostatně v této živoucí legendě, hledejme neprobádaného filozofa a pak možná bojovníka, gentlemana a milovníka života. V ženách, jako každý umělec, hledá svou „vytouženou múzu.“ A manželky snad proto, aby nebyl sám.

 Pochopme celou jeho bytost, protože tam někde se rodí Kollmanova živelnost a impulsivnost, která ho žene k neustálé touze tvořit. Je nepochybné, že malování je jeho posláním i odkazem. Je výkřikem touhy po nesmrtelnosti: „Tady jsem. Já žiju.“

 Zastavme se na okamžik a zaposlouchejme se do příběhů, které jsou nám jeho prostřednictvím vyprávěny. Jsou to celé ságy a epopeje. Je jasné, že Františkův „kumšt“ se před ničím nezastaví, neboť je pevně veden jako starodávná plachetnice, před jejíž majestátností vlny nesměle ustupují, protože je vytrvalá a silná.

 Umělcovým cílem je překonání sebe samého a Františkovi se to daří. V jeho životě i tvorbě je neustálý pohyb a dimenze, která mu dodává sílu konat nové věci, ale také neusnout na vavřínech.

Je stále svůj a tak ho musíme brát. Nelze ho spoutat, protože pak by se stal jeho život nudným a bezvýznamným. A tak to přeci nechce a také nepřipustí, protože se nikdy nesmí zpronevěřit svým ideálům.

 Don Quichot žije naplno a stále bojuje s větrnými mlýny.

autor: Renáta Rudolfová

zdroj: www.kvizpraha14.cz

zdroj: youtube.com

 

 zdroj: youtube.com

František Kollman

 malíř, rytec skla, grafik, velmistr bojového umění

Je absolventem Výtvarné školy Václava Hollara. Soukromě studoval u akademického malíře Zdeňka Buriana a na jeho výtvarný projev působil také přímý vliv profesora Jana Baucha.

František Kollman se narodil 29. června 1947 v Praze Marii Karle Stradiotti, pocházející z italského šlechtického rodu a Františkovi Kollmanovi, který byl synem německého malíře.

 Ke sportu (k judu, karate a dalším bojovým uměním) malého Františka přivedl jeho otec, jenž se jako jediný z rodiny nevěnoval malířství. František projevoval od dětství výtvarný talent možná právě proto, že své vzory mohl hledat nejen u dědy – malíře Kollmana, ale také v širší rodině u blízkých „strýčků“ slavných jmen: Josefa Škody, Rudolfa Lexy, Jana Syrového a Jana Zrzavého. Po absolvování Výtvarné školy Václava Hollara a po soukromém studiu u předních českých malířů a ilustrátorů se vydává dvěma cestami.

 Na té první se věnuje bojovým uměním, v nichž, jak sám říká, hledá především vnitřní filozofii. Tou druhou, nejdůležitější byla a vždy bude malba. Ze sportovních úspěchů připomeňme šestinásobné vítězství v mistrovství republiky v judu v minulosti. Dnes je velmistr bojového umění (nositel 8. danu v jiu-jitsu a 6. danu v judu).

 Stihl se vyučit štukatérem, zámečníkem, číšníkem-kuchařem. Získal svářečské zkoušky a řidičské oprávnění na všechny druhy vozidel. Pracoval v pražském Ústavu sér a očkovacích látek či jako stavební mistr pomáhal stavět Severní Město. Později opravoval v tehdejším Středočeském kraji spolu s památkáři barokní kostely a jiné stavby. Od roku 1980 je tzv. „volné noze“ a věnuje se malířství. Působil jako trenér karate, juda a moderní sebeobrany v Obvodním kulturním domě Gong v Praze 9. V Jazz-klubu v Redutě, kde pracoval jako vyhazovač, se setkává s budoucí polistopadovou vládou.

 Po revolučních událostech v roce 1989 se stává šéfem první dobrovolné ochranky Občanského fóra a prezidenta Václava Havla a získává hodnost majora české policie. Za krátký čas dobrovolně odchází ze všech těchto funkcí, neboť se necítí politikem, ale především malířem. Úspěšně vystavuje v České republice (58 expozic) i v zahraničí (8 výstav).

 Jeho díla najdeme v galeriích ve Francii, Španělsku, Německu a Rakousku. Je také autorem nástěnných fresek Bitva u Kresčaku, 11 x 3 m, v ZŠ na Uhelném trhu i rozměrného plátna Čeští stavové ve Francii (formát 3 x 5 m), kde  využil devět výtvarných technik svého osobitého malířského stylu. František Kollman je ale i uznávaným brusičem skla. Mezi jeho oblíbené náměty patří bitevní scény na suchu i na moři z období třicetileté války (1618-1648).

 Maluje rukama i nohama, podle momentálního rozpoložení. Rád zachycuje pohyb ze všech možných úhlů pohledu. Jeho obrazy jsou mistrně zachycenými příběhy z dávných dob. Tvoří je ryze kollmanovskou, originální technikou, ve které se mísí popel z cigaret, uhel, pivo, káva a jiné poživatiny, jež ho právě napadnou. František Kollman je nepřehlédnutelným umělcem s jasně vyhraněným stylem tvorby, kterého by byla škoda nepoznat blíže.

autor: Renáta Rudolfová
zdroj: www.kvizpraha14.cz



 Výstavy

1971    Reduta, Praha 1, olejomalby

1974    Na Zelené lišce, Praha 4, olejomalby

1982    Praha 9-Vysočany, grafika, olejomalby, skleněná drť

1983    Praha 9-Vysočany, grafika, olejomalby, ilustrace, skleněná drť

1983    Praha 7-Holešovice, perokresby, olejomalby, skleněná drť, společně s malířem Janem Bouškou  a bratry Herinkovými

1984    Pha 7-Holešovice, Praha-oleje, skleněná drť

1985    Pha 9-Prosek, Cesta Prahou, soubor miniatur Zátoka–obraz ze sklen. drtě, Západ-olej

1986    Praha 2, miniatury (samostatná)

1987    Divadlo E. F. Buriana, Praha 1, perokresby, miniatury, oleje obrazy, ryté sklo,

1988    Divadlo J. Wolkera, miniatury, ryté sklo

1988    Celetná, Praha 1, obrazy, ryté sklo, olejomalby-kresby

1989    Špálova galerie, Praha 1, ryté sklo, tempera, tuš, Výstava národního porozumění

1990    Interhotel Alcron, Praha 1, miniaturní obrazy Prahy a krajin

1990    Klub školství (Savarin), výstava všech druhů  obrazů

1990    Vídeň – radnice, Rakousko, miniatury, velké obrazy Prahy, perokresby, broušené a ryté sklo

1991    Italská ambasáda, Šporkův palác, Praha 1, miniatury, perokresby, mytologie, ryté sklo

1992    Flachau, Rakousko, skleněné obrazy, ryté sklo

1992    Löffer, Rakousko, skleněné obrazy, ryté sklo

1997    Galerie Zelený dům, Praha 9-Újezd nad Lesy, mytologie, krajiny, tempera, tuš, historické obrazy

1998    Galerie Zelený dům, Praha 9-Újezd nad Lesy, mytologie, krajiny, cyklus „Strom života,“, historické motivy s Zuzanou Oberthorovou

1999    Lugwighaven, SRN, mytologie, krajina, tempera, tuš

1999    Hlavní nádraží, Praha, Koně v pohybu dějin, součást výstavy „Koně,“ celkem 12 malířů

1999    Pizzerie Venezia, Praha 1, tempera, kresba tuší, kombinovaná technika

1999    Galerie pod širým nebem, obraz „Čeští stavové ve Francii,“ kombinovaná technika

2000    Vídeň, Rakousko-ambasáda ČR, mytologie, krajina, tempera, tuš

2000    Galerie Zelený dům, Praha 9 – Újezd nad Lesy, mytologie, kombinovaná technika, rytý brus, olejomalby

2001    Černá Růže, Praha 1, obraz „Čeští stavové ve Francii“ kombinovaná technika

2002    Galerie Kollmanka, Praha 9 – Újezd nad Lesy, mytologie, kombinovaná technika, rytý brus, olejomalby

2002    Galerie Na Radničních schodech, Praha 1 – Hradčany, mytologie, kombinovaná technika, rytý brus, olejomalby

2002    Karlovy Vary, mytologie, kombinovaná technika, rytý brus, olejomalby

2002    Galerie Zelený dům, Praha 9 – Újezd nad Lesy, pohybové studie, tempera, jemný brus

2002    Galerie 14, Praha 9 – Černý Most, pohybová studie, tempera, ryté sklo

29. 6. - 4. 7. 2003 Sympózium Pod společným nebem, Klánovice-Rakousko-Holandsko-Česko

  9. 10. 2003    Galerie Kollmanka na počest Vladimíra Tesaříka

  1. 09. 2004    Galerie Zelený dům na počest Karla Zicha

18. 12. 2004    U Rudolfína – Setkání čtyř

21. 12. 2004    Pod Viktorkou, Restaurace, Seifertova 55

10. 12. 2005    Muzeum – škola – Újezd nad Lesy, na počest mé maminky

10. 12. 2005    Vinotéka – Újezd nad Lesy, na počest mé maminky

2006        Městský úřad Praha 9 – Vysočany

2007        duben  Prachatice, Sdružení Legenda, František Kollman, Antonín Břicháček, profesor Zdeněk Zálešák

2007        květen Krumlov, František Kollman, Antonín Břicháček, profesor Zdeněk Zálešák (Sdružení Legenda)

2007    říjen     Výstaviště Praha Letňany, Sdružení Legenda s Luďkem Barim a Věrou Tataro

2007    říjen     Hala Folimanka, Judo Show Cup 7 samurajů – malba na skle pro diváky

2008    Žižkov Belzepub, na místě obrazy a ryté sklo

2008    1. září  Odhalení fresky „Bitva u Kresčaku“ – kombinovaná technika, ZŠ Uhelný trh, 11 x 3 m

2008    říjen     Phenix u Karlova Mostu, obrazy, akryl, tempera, ryté obrazy, sklo, křest knihy  Nerušit, cvičíme!

2008    listopad Folimanka, obrazy pro aukci Judo Show Cup

2009    Phenix u Karlova Mostu, exhibice broušené a ryté sklo

2009    jaro      Belzepub, exhibice a výstava, broušení a rytí skla + obrazy akryl

2010    podzim Galerie Prahy 9, Vysočanská radnice