Tohei je zoufalý při pomyšlení, že ztrácí svou nově nalezenou sílu. Rozhoduje se proto nahradit tréninky juda studií zenové meditace a cvičením misogi (techniky dýchání vedoucí k oproštění se od těla). Začíná číst a studovat literaturu o náboženství a východní filozofii a rozhoduje se začít cvičit to, o čem si čte, bez ohledu na zdravotní riziko. Výcvik v zenové meditaci a v misogi, které zahrnuje namáhavé dechové cvičení, provádí ve dvoudenních sezeních. Začíná trénink mysli s takovou horlivostí, že v technikách již brzy, i přes své vážnější zdravotní problémy, vyniká. Když po nějaké době opět navštěvuje svého lékaře, ten shledává, že všechny příznaky zánětu pohrudnice zmizely. Tohei je přesvědčený, že je to způsobeno pěstováním Ki. Tato zkušenost velmi ovlivňuje pozdější vývoj jeho kiatsu (systém léčení fyzické nemoci stiskem prstů a „posláním“ Ki do těla nemocné osoby). Tohei tuto praktiku popisuje jako "naplnění čerpadla", které umožňuje, aby se osoby po načerpání energie vyléčily samy.
Po zotavení z nemoci se Tohei  vrací opět k judu, ale nenachází v něm jiný rozměr, než pouze cvičení těla.
V roce 1940, ve svých 19-ti letech jej, coby instruktora judo, oslovuje přítel Shohei Mori a doporučuje mu, aby se setkal se zakladatelem Aikido, Moriheiem Ueshibou.
Tohei sám říká, že když se poprvé setkal s aikidem, které si šel zacvičit do dojo Ueshiby k aikido instruktorovi, cvičení ho v tomto podání nejprve nepřesvědčilo o své kvalitě. To se však změnilo v okamžiku, kdy vstoupil do Dojo samotný Ueshiba, který začal ukazovat své techniky na instruktorech. Toheie však ani toto zprvu nepřesvědčilo o tom, že by měl začít aikido studovat. Až do té doby než jej Ueshiba vyzval, aby udělal krok k tatami a snažil se ho chytit. Toheiovy pokusy byly zcela neúspěšné. Po této osobní demonstraci Tohei mistra Ueshibu požádal, zda by se mohl na Aikido přihlásit rovnou na místě. Tohei tak mohl k  trénování své mysli pomocí misogi a meditací přidat smysluplné trénování těla pomocí technik v aikido.
Tohei trénuje s Ueshibou po dobu šesti měsíců před tím, než je poslán jako zástupce (dairi) vyučovat na vojenskou akademii Shumei Okawa. Chvíli před tím, než je Toheiovi udělen 1.dan v Aikido.
V září 1942 Tohei Sensei dokončuje Keio Universitu a vstupuje do přípravné důstojnické akademie.
V únoru 1942 je vyslán k četě, která působí ve střední Číně. Díky osobní zkušenosti v boji si uvědomuje, že musí zvládnout klid a relaxaci. Tohei Sensei se učí praktikovat pod plnou palbou zbraní tajemství energie Ki a držení jednoho bodu v podbřišku (dantien, hara). Získává tím další důležitou zkušenost, ve které své předchozí vzdělání a umění uplatňuje v každodenní realitě.
V roce 1946 je Tohei Sensei demobilizován z centrální Číny. Studuje Tempudo s Tempu Nakamura Senseiem. Tempu Nakamura je jeden z prvních cvičitelů Jógy v Japonsku. Jeho učení má na Toheie Senseie hluboký vliv. Nakamura hovoří o významu pozitivního myšlení a učí o sjednocení mysli a těla (Shin-shin Toitsu). Tohei Sensei si je vědom toho, že tyto myšlenky jsou zásadní také pro Aikido a začleňuje je do systému výuky tak, jak jej vyvíjí ve svém vlastní praxi.
Ve svých 32 letech začíná Tohei Sensei šířit zásady Ki a aikido na Havaji. Dále šíří aikido po celých Spojených státech.
V roce 1983 zakládá Ki-Aikido akademie (Gakuin). Jedná se o speciální dvouletý program v sídle Ki společnosti v Japonsku pro zahraniční i japonské studenty (v říjnu 1990 proběhlo 20. výročí založení Ki Society International v nově postaveném sídle společnost Ki, Ki no Sato, v prefektuře Tochigi).
V roce 2001 oznamuje, že jeho syn, Shinichi Tohei, se stává ředitelem Ki Society International. Tohei Sensei stále učí na „World Camp“, které se každoročně konají v Ki no Sato. Toto školení je otevřené pro všechny studenty.
Tohei Sensei byl nedávno předmětem dlouhých televizních dokumentů v Japonsku. Je autorem mnoha knih o Ki -  ("Ki v každodenním životě“), ("Síla Ki"), ("Klíčem k úspěchu je Ki") a mnoha dalších. Jeho poslední knihou je Ki ga ni suru ne Michi ("Cesta ke spojení s Ki").
Koichi Tohei sensei získal nejvyšší mistrovský stupeň v aikido, 10. Dan, přímo od svého učitele, zakladatele Aikido, mistra Moriheie Ueshiby. Mistr Koichi Tohei je zakladatelem „Společnosti Ki“ (Ki no Kenkjukai) a tvůrcem didaktického systému „aikido v jednotě mysli a těla“ (Šinšin Toicu Aikido). Tento styl aikido je mimo Japonsko často označován jako tzv. Ki-Aikido.

KI školy
Tyto školy kladou důraz na využití konceptu ki (životní energie). Navazují na Koichi Toheie, který se r. 1974 rozešel s aikikai, aby mohl dále rozvíjet metodiku výuky jednoty mysli a těla. Koichi Tohei byl po mnoho let hlavním instruktorem aikikai a jako jediný z žáků zakladatele aikido  mistra Moriheie Ueshiby získal přímo od něj oficiálně nejvyšší mistrovský stupeň - 10. Dan.

Shinshin Toitsu Aikido/Ki Aikido/Ki no Kenkyukai  - aikido v jednotě mysli a těla
- zaměřuje se především na rozvoj jednoty mysli a těla („Ki“) a její využití v denním životě, včetně upevnění zdraví
- trénink zahrnuje sérii dechových cvičení, cvičení na rozvoj „Ki“, uvolnění a stability a jemných a plynulých technik aikido, včetně cvičení se zbraněmi
- některé školy organizují hodnocené demonstrace či soutěže, kde se hodnotí soustředěnost mysli, rovnováha, rytmus, elegance a dynamika pohybu podle předem daných kritérií a při provádění předem určených technik aikido

Pravidla těla:
- dokonale se uvolnit
- držet váhu dole

Pravidla ducha:
- vnímat jeden bod (těžiště)
- šířit Ki

Princip nesoupeření
(výňatek)

Všechny techniky aikido v jednotě ducha a těla jsou založeny na principech KI a začínají a končí principem nesoupeření.

Pro boj s vesmírem, který je absolutní, nemáme žádný důvod. Boje se objevují teprve s myšlenkou duality. Stavějí vesmír do světla takových dualistických pojmů jako aktivita a klid, splynutí a rozklad, napětí a uvolnění, jednota a oddělení. Tím, že jsme se nechali zajmout dualistickým světem, propadli jsme postoji, že bojovat je přirozené a že toto je ve skutečnosti svět pěstního práva. Zapomněli jsme na skutečnou podstatu vesmíru a znovu ji můžeme najít jen tehdy, když dospějeme do říše absolutna. Skutečně základním duchem vesmíru je princip nesoupeření.

Poněvadž pro dnešního člověka je to pochopitelné velmi obtížně, musíme to zakusit konkrétně prostřednictvím opravdových technik aikido v jednotě ducha a těla. Ten, kdo to skutečně cvičí, díky zkušenostem, které se převtělují do jeho těla, poznává, jak správný a jak mocný tento princip je. Ale když zpočátku nebo i po nějakém cvičení má ještě převahu větší a silnější, znamená to, že princip nesoupeření je špatný. Signalizuje to prostě, že ten, kdo prohrál, není s tímto principem ještě identický - ještě není vycvičený. Když někdo jednou pronikne ke skutečnému významu tohoto principu, ztratí síla a velikost těla svůj význam.

Například síla a velikost jsou podstatné, když protivník zaútočí a vy přijímáte sílu úderu ve srážce. Pokud však úder odvrátíte na stranu, musí být protivník silou, kterou vyvinul, sám vyřízený. Když chcete někoho, kdo na vás dotírá, přehodit, dojde určitě k boji. Avšak duch ovládá tělo. Jestliže tedy vedete jeho ducha na jeden bod své volby, jde jeho tělo rádo tam, kam ho vede vlastní duch. Nakonec ho necháte jít a otáčet se tam, kam chcete.

 Třináct pravidel pro ty, kteří se učí Ki Aikido

1) Trénink AIKIDO nám ukazuje cestu ke splynutí s vesmírem. Jeho hlavním cílem je sjednotit ducha a tělo a nechat nás splynout s přírodou.

2) Tak jak příroda miluje a ochraňuje každé stvoření a pomáhá všem věcem růst a rozvíjet se, tak my musíme vyučovat každého žáka vážně, nezaujatě a nestranně.

3) V absolutní pravdě vesmíru nejsou žádné různice, jsou ale v říši relativní pravdy. Soupeřit s jinými a zvítězit - to přináší jen relativní vítězství. Nesoupeřit, a přece zvítězit - to přináší vítězství absolutní. Dobýt jen relativní vítězství vede dříve nebo později k nevyhnutelné porážce. Zatímco cvičíte, jak se stát silným, musíte se učit, jak se můžete vyhnout boji. Když se učíte přehodit svého partnera a mít z toho radost a také když se učíte být přehozen a mít z toho právě takovou radost a když si vzájemně pomáháte naučit se správné techniky, budete dělat pokroky rychleji.

4) Nekritizujte žádné z ostatních bojových umění. Hora se nesměje řece, že je hluboko dole, a ani řeka nemluví špatně o hoře, že ta se nemůže pohybovat kupředu. Každé má svou vlastní podstatu a zaujímá v životě své vlastní místo. Pokud mluvíte o ostatních špatně, vrátí se vám to jistě zpět.

5) Bojová umění začínají a konči zdvořilostí. Zdvořilost nesmí být jen formální, nýbrž musí vycházet ze srdce a ducha. Respektujte učitele, který vás vyučuje, a nepřestávejte být vděční, zvláště zakladateli, který ukazuje cestu. Kdo toto opomene, nesmí se divit, když ho jeho žáci nebudou brát vážně.

6) Vyvarujte se ješitnosti. Ješitnost nejen že brzdí váš vývoj, ale vrhá vás zpět. Příroda je bez hranic a její principy jsou hluboko. Odkud pochází ješitnost? Tkví v povrchním myšlení a laciných kompromisech s Vašimi ideály.

7) Vypěstujte si klidného ducha, který vznikne tím, že z vesmíru učiníte část svého těla tak, že své myšlenky budete koncentrovat na Jeden bod v břichu. Musíte vědět, že je ostuda být úzkoprsý. Nediskutujte s ostatními jenom proto, abyste obhájili své vlastní názory. Správně je správně a špatně je špatně. V klidu posuďte, co je správné, a co špatné. Jste-li přesvědčeni, že nemáte pravdu, statečně to přiznejte. Potkáte-li někoho, kdo má nad vámi převahu, radostně přijměte jeho radu. Pokud se někdo mýlí, vysvětlete mu pravdu a snažte se, aby to pochopil.

8) I červík dlouhý jeden centimetr má ducha tohoto jednoho centimetru. Každý člověk respektuje své vlastní já. Nechovejte se k nikomu pohrdavě a nezraňujte jeho sebeúctu. Budete-li se k někomu chovat s respektem, bude vás respektovat i on. Nebudete-li ho brát vážně, nebude vás brát vážně ani on. Pokud budete respektovat jeho osobnost a naslouchat jeho názorům, bude vás rád poslouchat.

9) Nezuřte. Zuříte-li, svědčí to o tom, že se váš duch vzdálil od Jednoho bodu v břichu. Vztek je v tréninku AIKIDO něco, za co se stydíme. Nezuřte nikdy kvůli vlastním zájmům. Zuřte jenom tehdy, když jsou ohrožena práva přírody nebo vaší země. Koncentrujte se na Jeden bod a nezuřte. Pamatujte si: Kdo se snadno rozzuří, ztrácí v důležitých momentech odvahu.

10) Když vyučujete, nelitujte žádné námahy. Pokroku dosáhnete do té míry, do jaké ho dosáhnou vaší žáci. Nebuďte netrpěliví, když učíte. Nikdo se nemůže naučit všechno dobře najednou. Vytrvalost je při vyučování právě tak důležitá jako trpělivost, vlídnost a schopnost vcítit se do role žáka.

11) Nebuďte domýšlivým učitelem. Žáci získávají vědomost tím, že naslouchají svému učiteli. Pro cvičení AIKIDO je typické zejména to, že i učitel prostřednictvím výuky žáků dělá pokroky. Cvičení vyžaduje atmosféru vzájemného respektu mezi učitelem a žáky. Domýšliví lidé myslí povrchně.

12) Neukazujte při cvičení bezdůvodně sílu, jinak vzbudíte odpor v duchu těch, kteří vás pozorují. Nepřete se o sílu, nýbrž učte správnou cestu. Samotná slova nemohou vysvětlovat. Někdy můžete vyučovat účinněji, když jste to vy, kdo je přehozen. Nepřerušujte svého žáka uprostřed přehozu a nezastavujte jeho Ki dříve, než může dokončit pohyb, jinak v něm vypěstujete špatné návyky.

13) Všechno, co děláte, dělejte z přesvědčení. Studujeme důkladně principy vesmíru, cvičíme je a vesmír nás ochraňuje. Nemáme o čem pochybovat a čeho se obávat. Opravdové přesvědčení vychází z víry, že my a vesmír jsme jedno a totéž. Musíme mít odvahu říci společně s Konfuciem: „Je mi lehko, a mohu se proto postavit desetitisícům nepřátel.“


 Koichi Tohei   

                                                                     zdroj: youtube.com