Strom. Tak mu říkali, protože měl výjimečnou stabilitu v boji a nikdo s ním nedokázal jen tak zatřást. Ale nejvíce měl zmáknuté držení na zemi. V květnu osmaosmdesátého roku na mistrovství Evropy ve španělské Pamploně, jinak městě gladiátorů a býků, přesně tímto způsobem odrovnává jednoho soupeře za druhým. V boji o postup do finále Bulhara Valeva a v duelu o zlato stojí proti Pečurovovi ze SSSR. „Nechal jsem ho nastoupit, a jakmile jsem zahlédl, že mi nastavuje bok, obešel jsem ho, přilepil si ho k břichu a otočil kolem sebe." To všechno trvá jen několik vteřin a Sosna získává vazari, jinými slovy sedm pomocných bodů. Ale do konce zbývají ještě předlouhé čtyři minuty. „Cítil jsem se hrozně, a tak jsem zdržoval, jak se dalo. Čekal jsem, až Pečurov něco začne a okamžitě šup s ním z tatami. Znovu jsem ho strhnul na zem." V tomto okamžiku konečně zaznívá vysvobozující gong, který stvrzuje jedinou zlatou medaili našeho juda v dosavadní historii velkých šampionátů!
Šumavský kluk tvrdí, že v dětství žádným rváčem nebyl. Do juda v rodném Vimperku se jako osmiletý nechává zapsat hlavně proto, že tento sport dělá také jeho o tři roky starší bratr Josef. Pak se postupně pere za týmy Kaplice, Velešína, Prachatic, na vojně v Dukle Banská Bystrica a konečně v jedenadvaceti přichází do VŠ Praha. O rok později ve dvaaosmdesátém se poprvé představuje na mistrovství Evropy v Rostocku a končí sedmý. Dále je na evropských šampionátech 1983 v Paříži devátý, 1984 v Lutychu pátý a 1985 v norském Hamaru opět devátý. V témže roce má svou premiéru i na světovém šampionátu v Soulu, odkud se vrací s jedenáctým místem ve váze do 95 kg (v ní se definitivně zabydluje v polovině 80. let), ale i s pátým v absolutní kategorii a judističtí experti jeho jméno už vyslovují s uznáním.
Není tedy divu, že v šestaosmdesátém na mistrovství Evropy v Bělehradě přebírá bronzovou medaili. V roce 1987 na „Evropě" v Paříži (v tamější krásné hale Bercy mají judisté šampionáty často) je pátý do 95 kg i bez rozdílu vah. Ovšem ze „světa" v Essenu se téhož roku vrací bez jediného vítězného střetnutí. Ale přichází Sosnův famózní rok 1988 a po svém evropském primátu v Pamploně tvrdě útočí v Soulu také na olympijské medaile. Ale bohužel jeho osudem se opakovaně stává Brazilec Miguel Aurelio. „Měl nátlakový způsob boje, vždycky mě v nástupech předešel a já ho nikdy neporazil." Soulská prohra s Aureliem je však pro Sosnu nejbolestivější ze všech, protože ho stojí minimálně olympijské stříbro! Nakonec je pátý. V devětaosmdesátém si však letí do Helsink pro stříbro z mistrovství Evropy, kde ho až ve finále zastavuje Gruzínec Kurtinadze ze SSSR. Na jaře 1991 se evropský šampionát koná v pražské Sportovní hale a Sosna je mediálně zatlačen do role favorita. „Všichni mě chtěli pozdravit a poplácat, bylo to strašné." Jirka tomuto tlaku podléhá a zbývá na něho pouze sedmá příčka, což je velké zklamání. Že však má vynikající formu, potvrzuje už v létě téhož roku ziskem bronzové medaile na mistrovství světa v Barceloně! Ovšem na dalším mistrovství Evropy v Paříži, kde je devátý, dochází k jeho zranění ramene a následné operaci. Přesto ještě zkouší štěstí na olympijských hrách 1992 v Barceloně, ale vypadává se svým prokletím, s Brazilcem Aureliem. Aktivní kariéru si ještě prodlužuje až do roku 1997 v rakouském týmu Niederwaldkirchen. Přitom jako instruktor Policie České republiky v devadesátých letech cvičí na Pražském hradě ochranku ústavních činitelů a od roku 2000 vlastní obchod s pomůckami pro asijská bojová umění.


Přehled největších úspěchů:

1982: ME, Rostock (Německo), 7. místo1983: ME, Paříž (Francie), 9. místo
1984: ME, Lutych (Belgie), 5. místo
1985: ME, Hamar (Norsko), 9. místo
1985: MS, Soul (Jižní Korea), do 95 kg, 11. místo
1985: MS, Soul (Jižní Korea), bez rozdílu vah, 5. místo
1986: ME, Bělehrad (Jugoslávie), 3. místo
1987: ME, Paříž (Francie), bez rozdílu vah, 5. místo
1987: ME, Paříž (Francie), do 95 kg, 5. místo
1988: ME, Pamplona (Španělsko), 1. místo
1988: OH, Soul (Jižní Korea), 5. místo
1989: ME, Helsinky (Finsko), 2. místo
1991: ME, Praha, 7. místo
1991: MS, Barcelona (Španělsko), 3. místo

Zdroj:www.czechjudo.cz