- Bokator
- Yoga
- Bartitsu
- Kyusho
- Krabi krabong
- Pankration
- Panantukan
- Sikaran
- Keysi Fighting Method
- Kajukenbo
- Shuai Jiao
- Qwan Ki Do
- Hakko ryu jujutsu
- IAODG
- Sanda
- Tang Soo Do
- Pa Kua
- Shaolin Kempo
- Goshindo
- Yoseikan
- Jiei-jutsu
- Hung Gar
- Yamaue Aiki Jutsu
- Hapkido
- Won Hwa Do
- Allkampf-jitsu
- FISFO
- Taekyon
- Togakure ryu Ninjutsu
- Muso Jikiden Eishin Ryu
- Kung Fu
- Řecko-římský styl
- Wrestling
- Sumo
- Shaolin wushu
- Musado
- Muay Boran
- Nunchaku
- Mugisul
- Kjudo
- Modern Arnis
- Capoeira
- Wing Chun
- Tchaj-ti
- Savate
- Aikido
- Kickbox
- Muay thai (thajský box)
- Taekwondo
- Brazilian Jujitsu
- Jujitsu
- MMA
- Kendo
- Kobudo
- Hwarangdo
- Krav Maga
- Ninjutsu
- Viet Vo Dao
- Kalarippajat
- Sambo
- Iaido
Nejbližší akce
Kontakt
Provoz zajišťuje:
ITV Public, s.r.o.
Žebětínek 59
612 00 Brno
Czech Republic
Redakce (korespondence):
ITV Public, s.r.o.
Americká 3
120 00 Praha 2
Email:
redakce@bojovesporty.cz
obchod@bojovesporty.cz
INFO
Kung Fu19.02.2010
Kung-fu (功夫 , pinyin gongfu) je výraz, kterým se mimo Čínu souhrnně označuje široké spektrum čínských bojových umění se zbraní i beze zbraně, působících navenek jak tvrdě, tak měkce, jak agresivně, tak umírněně.
Historie
Kung-fu a další podobné dálně-východní bojové techniky byly ovlivněny starověkým indickým bojovým uměním zvaným kalaripayattu (český přepis kalaripajattu). Původ kalaripayattu není zcela jasný. Podle některých japonských historiků bylo indické bojové umění dokonce ovlivněno i tradičním řeckým způsobem zápasu nazvaným pankration, který přinesl do Indie během svých výbojů Alexandr Veliký. Již předtím praktikovala indická válečnická kasta kšatrijů bojové umění, které se postupně vyvinulo v karapaito, jež se následně po staletích transformovalo v umění známé jako kalaripayattu.
Tento názor podporuje i tradiční legenda o původu kung-fu. Podle tradice se v 6. století jihoindický princ Bódhidharma, který ovládal karapaito, stal buddhistickým mnichem a odcestoval do Číny, aby tu šířil učení později známé jako čchanový buddhismus, ze kterého se po importu do Japonska vyvinul zenový buddhismus. V Číně se usadil v klášteře Šao-lin. Bódhidharma jako buddhistický mnich bojové umění nepoužíval, když však viděl zubožený fyzický stav tamějších mnichů, naučil je bojovým technikám, aby jim pomohl zlepšit tělesnou kondici. Mniši v šaolinském klášteře Bódhidharmovy cviky dále rozvíjeli a přijímali vlivy od příchozích z celé Číny. Postupně se tak vyvinuly mnohé šaolinské styly a klášter Šao-lin se stal jejich centrem.
Kromě čchanového buddhismu se při výuce různých stylů užívají i jiné čínské filosofické, kosmologické a medicínské systémy. Jde např. o taoismus, dualitu Jin a Jang znaku tchaj-ťi, osm trigramů a 64 hexagramů Knihy proměn (I-ťing), Pětici proměn (prvků) - země, oheň, dřevo, voda a kov, Dvanáct znamení čínského zvěrokruhu, nauka o principu čchi, akupunkturních bodech a drahách.
Správně se slovo "kung-fu" (gongfu) překládá jako dovednost získaná dlouhou a namáhavou prací. Je možné jej použít v souvislosti s libovolným řemeslam nebo uměním, například s uměním aranžování květin. V samotné čínštině se pro bojová (válečná) umění používá výraz wu-šu (wushu), nebo i čchüan-fa.
Wu-šu (武术 , pinyin wushu) je standardizovaný výraz doporučovaný čínskou vládou pro bojové, sportovní i exhibiční formy, a tak se s rozšířením tohoto výrazu mimo Čínu stal synonymem spíše pro formy sportovní a exhibiční, včetně tech nejmodernějších, připomínajících gymnastiku. Ty někdy příliš nedbají na sebeobranný a zdravotní aspekt, jenž je základem tradičních stylů, ale spíše na efektnost pohybů. Můžeme se setkat s tím, že učitelé tradičních stylů mimo Čínu se proto od tohoto výrazu distancují a nadále používají pro své bojové styly souhrnné označení gongfu.
Cvičení wu-šu klade velký důraz na postupný a individuální rozvoj jedince po všech stránkách, ať už fyzických či mentálních. Prioritou tradičních wu-šu stylů je bojový aspekt v reálných podmínkách.
Příklady stylů známých v České republice
Styl bílého jeřába (白鶴拳 pinyin Bái Hè Quán)
Styl kudlanky nábožné (螳螂拳 pinyin tánglángquán)
Styl opice (猴拳 Hou Quán)
Wing Chun (永春) - některé školy si jako obchodní název registrovaly různé pravopisné varianty, jako Wing Tsun, Ving Tsun, ...
Styl rodiny Hung - Hungga nebo Hunggar (洪家 pinyin Hóng Jiā, Yale Hung Gar) či Hung Kuen (洪拳 pinyin Hóng Quán, Yale Hung Kyun)
Orlí pařát (鷹爪派 pinyin Yīng Zhuǎ Pài)
Opilá pěst (醉拳 pinyin Zuì Quán) - u ní je pochybnost, zda někdy sloužila k boji, je často nazývána Suiken
Sing I čchüan (形意拳 pinyin Xíng yì quán)
Styl Osmi trigramů - Pa-kua čang (八卦 pinyin Bāguàzhǎng)
Tchaj-ťi čchüan (太极拳 pinyin tàijíquán, ledabyle česky tai-či nebo tajči)
Převzato:
cs.wikipedia.org
