- Bokator
- Yoga
- Bartitsu
- Kyusho
- Krabi krabong
- Pankration
- Panantukan
- Sikaran
- Keysi Fighting Method
- Kajukenbo
- Shuai Jiao
- Qwan Ki Do
- Hakko ryu jujutsu
- IAODG
- Sanda
- Tang Soo Do
- Pa Kua
- Shaolin Kempo
- Goshindo
- Yoseikan
- Jiei-jutsu
- Hung Gar
- Yamaue Aiki Jutsu
- Hapkido
- Won Hwa Do
- Allkampf-jitsu
- FISFO
- Taekyon
- Togakure ryu Ninjutsu
- Muso Jikiden Eishin Ryu
- Kung Fu
- Řecko-římský styl
- Wrestling
- Sumo
- Shaolin wushu
- Musado
- Muay Boran
- Nunchaku
- Mugisul
- Kjudo
- Modern Arnis
- Capoeira
- Wing Chun
- Tchaj-ti
- Savate
- Aikido
- Kickbox
- Muay thai (thajský box)
- Taekwondo
- Brazilian Jujitsu
- Jujitsu
- MMA
- Kendo
- Kobudo
- Hwarangdo
- Krav Maga
- Ninjutsu
- Viet Vo Dao
- Kalarippajat
- Sambo
- Iaido
Nejbližší akce
Kontakt
Provoz zajišťuje:
ITV Public, s.r.o.
Žebětínek 59
612 00 Brno
Czech Republic
Redakce (korespondence):
ITV Public, s.r.o.
Americká 3
120 00 Praha 2
Email:
redakce@bojovesporty.cz
obchod@bojovesporty.cz
INFO
Tchaj - ti03.01.2010
Administrator
Tchaj-ti čchüan má příznivý vliv nejen na pohybový aparát člověka, ale také přirozeným způsobem odstraňuje stres a podporuje jeho fyzickou i psychickou odolnost. Přirozeným způsobem pěstuje také etickou stránku bytí.
ilustrační foto:
zdroj google.com
Nika Nováková
Tchaj-ti čchüan – historie
Vznik tchaj-ti je opředen mnoha legendami a jeho původ je nejednoznačný. Přesto se můžeme opřít o prameny, které člení historii tchaj-ti do několika fází.
První fázi představují legendy a legendární postavy s reálným základem. Zjednoduším odkazy a zmíním zde nejznámější z nich.
Sü Süan –pching, jehož sestava cviků obsahovala 37 technik nebo také jinak řečeno sestava Dlouhá pěst od Dlouhé řeky. Techniky se cvičily jedna po druhé, po dokonalém zvládnutí se přidala další. Sü Süan –pching, předal své umění žáku Sung Jüen-čchiao
.
Zhruba ve stejné době (8.stol.) cvičil v horách Wu-tang taoistický kněz Li Tao-ć. Cvičení bylo podobné Třicetisedmi.
Další legendární postavou byl Čcheng Ling-si (907-923). Styl, který předal dál svému žáku, měl dohromady 14 technik.
Nejznámější a nejpopulárnější teorií o vzniku tchaj-ti čchüan však představuje legenda spojená s taoistickým knězem Čang San-fengem.
Kolem dat jeho života panují nejasnosti, přidržme se tedy nejčastěji zmiňovaného období sklonku dynastie Sung (1127-1279). Legenda praví, že „... po absolvování proslulého kláštera Šao-lin, pramene umění Šao-lin kung-fu, pokračoval ve cvičení bojových umění a ve spirituálním usilování v Chrámu purpurového vrcholu na hoře Wu-tang…“ (Kompletní tchaj-ťi Čchüan - W.K.Kit)
Legenda dále vypráví, že po zhlédnutí zápasu hada a jeřába (některé prameny uvádějí, že se jednalo o vrabce) byl inspirován ke změně tvrdého Šao-lin kung fu v jemnější styl. Čang San-feng byl první, kdo „.. zdůrazňoval vnitřní metody, jako je kontrola dechu, vedení čchi a vizualizace.“ (W. K. Kit)
Shrneme-li to, ačkoli i v případě Čang San-fenga se jedná o legendu a mnozí znalci tvrdí, že se jedná pouze o mýtus, většina soudobých škol tchaj-ti čchüan uznává Čang Sang-fenga jako zakladatele stylu tchaj-ti čchüan. Výjimku tvoří stoupenci rodiny stylu Čchen.
Druhou fázi historie tchaj-ti čchüan tvoří vývoj a umění dynastie rodiny Čchen. Konkrétně Čchen Wang-tching, který je historicky doloženou postavou, žijící v 17. stol. (přelom dynastií Ming a Čching) a který je autorem klasického díla Žlutého paláce, je považován za zakladatele tohoto stylu.
Tento vojenský úředník, který odešel do ústraní, kde na základě znalosti několika jiných stylů bojového umění a dalších znalostí (učení tradiční čínské medicíny, zejm. učení o meridiánech, umění vedení dechu a energie, teorie jin a jang) vyvinul styl Čchen tchaj-ti čchüan. Byl potomek deváté generace rodu Čchen a odvíjí se od něj celá řada historicky zaznamenaných generací mistrů.
Přeskočím-li mnohé osobnosti rodiny Čchen, zastavím se u dalšího významného jména - u mistra čtrnácté generace stylu Čchen, mistra Čchen Čchang-singa (1771-1853). Je autorem „Desatera pravidel tchaj-ti čchüan“, „Bojová stránka tchaj-ti čchüan“ a „Zásady při užití tchaj-ti čchüan v boji“. Rovněž pozměnil původní sestavy, kterým se nyní říká Velký styl - Ta-ťia nebo Starý styl – Lao-ťia (ve srovnání s novým stylem Sin-ťia, vytvořeným v polovině 20.stol. jeho synem Čchen Čao-kchuejem).
Třetí fází historie tohoto bojového umění je vyvinutí stylu Jang, Wu, Wuu a Sun.
Ke stylu Jang se váže jméno Čchen Čchang-sinova žáka Jang Lu-Čchana. „ Vyučoval tchaj-ti čchüan u čchingského císařského dvora a jeho žáci byli především fyzicky slabší synové šlechtických rodů. Proto Jang Lu-čchan zbavil cvičení obtížných prvků, odstranil přeskoky, nízké postoje, explozivní výdeje síly v úderech, čímž tchaj-ťi čchüan zpřístupnil všem..“ (Vít Vojta – Umění tchaj-ťi čchüan).
V úpravách stylu Jang pokračovali později i jeho dva synové. Konečnou podobu, kterou známe v podstatě dnes, dal stylu Jang až Jang Čcheng-fu (1883-1936) a podpořil tak jeho zdravotní aspekt.
Jang je charakterizován „ladnými a dosahem velkými postoji, jemným a volným pohybem, je to styl, kde se v bavlněné přízi skrývá jehla….“ (Vít Vojta – Umění tchaj-ťi čchüan).
Počátečním tvůrcem dalšího stylu Wu se stal Wu Ťien- čchüan (1870-1942). Vyučoval nejprve ve své škole v Šanghaji, později se jeho styl rozšířil do celé Číny. „Stylu Wu je vlastní uvolněnost a rytmus pohybu, přiměřená délka a měkkost pohybu.“ (Vít Vojta)
Za tvůrce dalšího velkého stylu se považuje Wu (Wuu) Jü-siang (1812-1880). Jeho styl je blízky stylu Čchen, ale má specifika, jako jsou lehkost a hbitost pohybu, rychlý rytmus a navíjení).
Posledním velkým stylem tchaj-ti čhüan je styl Sun, pojmenovaný po Sun Lu – tchangovi (1861-1932), jehož specifikou jsou vyšší bojové postoje a hbitá chůze.
Použité zdroje: Vít Vojta – Umění tchaj-ťi čchüan
Wong Kiew Kit – Kompletní tchaj-ťi čchüan
zdroj: youtube.com