Nejstarší zmínky o józe pocházejí z bráhman (900 až 500 př. n. l.) jako o asketických prakti-kách světců. V upanišadách se mluví o způsobech meditace a uctívání, které pochází z let kolem 900 př. n. l. Nejznámější zmínky o józe pocházejí z Bhagavadgíty (200 př. n. l.) a Pa-taňdžaliho jóga súter (300 až 200 př. n. l.).

Cestou jógy je možné překonat nepravé ego (ahankára). Toto falešné ego zastírá pohled na pravou podstatu bytí a činí nás nešťastnými, neboť se upínáme na dočasnou hmotnou existenci v podobě našeho hmotného těla a hmotného světa, které jsou zdroji utrpení (duhkha). Podle filosofie jógy je pravou podstatou života věčné bytí (sat), vědomí (čit) a blaho (ánanda). S touto podstatou se jogín na konci své cesty trvale ztotožní, což se nazývá osvícení nebo osvobození (mókša). Povaha tohoto ztotožnění je v různých školách jógy (daršany) různě definována.

Bhagavadgíta, v dévanágarí: भगवद् गीता, a v českém překladu "Píseň Vznešeného", je jednou z nejvýznamnějších posvátných knih hinduismu. Její autoritu přijímají všechny hlavní hinduistické filosofické školy nazývané také daršany. Je součástí rozsáhlého staroindického eposu Mahábhárata (kapitoly 25-42 knihy Bhíšmaparvan). Mahábhárata vznikala postupným přidáváním a rozšiřováním v letech 800 až 400 př. n. l. a Bhagavadgíta byla pravděpodobně dokončena v období kolem roku 200 př. n. l.
V Bhagavadgítě je sanskrtské slovo jóga užito v mnoha spojitostech a významech“.

Jóga sútry
Pataňdžali (v dévanágarí पतञ्जलि ) je znám jako autor jóga súter a obšírného komentáře Mahábhášja na Pániniho Osmero pojednání (Aštadhjájí), kde komentuje sanskrtskou gramatiku. Není ale dokázáno, že obě tato díla pocházejí od toho samého autora. Jeho nejznámějším dílem jsou Jóga sútry, které komponoval v letech 200 až 150 př. n. l. Podle Pataňdžaliho samádhipáda je jóga:
योग: चित्त-वृत्ति निरोध: ( jógaš čitta-vrtti nirodhah ) - zastavení proměn mysli - Jóga sútra, samádhipáda 1.2
a vysvětluje v sadhanapáda osm odvětví jógy (jógánga ánušthánád), závislých na stavu vědomí (džňánah díptih), které vedou ke sjednocení (vivékah khjátéh).

Zrod jógy
Navzdory více než stoletému pátrání toho o raných začátcích jógy příliš mnoho nevíme. Víme, že se zrodila v Indii před 5000 nebo více lety. To ale neznamená, že by jóga byla indická, stejně tak jako elektrický proud či žárovka nejsou židovské, ačkoliv Edison byl žid. Všichni můžeme používat tento vynikající systém, aniž by bylo zároveň nutné blíže poznat indickou kulturu.
Až donedávna se někteří západní badatelé domnívali, že původ jógy spadá do mnohem poz-dějšího období, kolem roku 500 p.n.l., do časů Buddhy (prince Gautamy), proslulého zaklada-tele buddhismu. Ale pak na začátku 20. let minulého století překvapili archeologové celý svět objevem takzvané civilizace Indus, kultury, o které nyní víme, že se rozšířila na území o při-bližné rozloze 300 000 mil čtverečních (velikost Mexika a Ohia dohromady). Byla to vlastně nejrozsáhlejší civilizace časného starověku. V ruinách velkých měst Mohenjo Daro a Harappa byla objevena v mastku zobrazení, která silně připomínají postavy jogínů. Mnoho jiných nálezů vypovídá o úžasné souvislosti mezi touto civilizací a pozdější společností a kulturou hinduistů.
Civilizace nyní nazývaná Indus-Sarasvati, (podle dvou velkých řek kdysi protékajících severní Indií, v současnosti pouze řeka Indus protékající Pákistánem), měla daleko k primitivní společnosti. Tamější obyvatelé užívali polyfunkční budovy, systém odpadních vod nemající sobě rovna ve starověké římské říši, obrovské veřejné lázně, silnice z pravidelněpokládaných cihel a používali pálené cihly tam, kde to bylo vhodné (tyto technologie jsou nyní tak běžné, že zapomínáme na to, že také museli být někdy vynalezeny). Lidé kultury Indus-Sarasvati byli významným přímořským národem, který exportoval bohatý výběr zboží do Mezopotámie a do jiných částí středního Východu a Afriky. Třebaže se dochovalo pouze málo uměleckých děl, některé z nich jsou ukázkou vynikajících dovedností.
Po dlouhou dobu si učenci mysleli, že tato velkolepá civilizace byla náhle zničena útočníky ze severozápadu, kteří sami sebe nazývali Áryi (arya znamená v sanskrtu "vznešený"). Někteří badatelé dokonce předpokládali, že právě tito bojovní kočovníci "vymysleli" jógu, jiní tuto zásluhu přisuzují lidem Indus. Někteří však berou vznik jógy jako společnou zásluhu obou těchto národů.
Současní badatelé upřednostňují úplně jiný obraz starověké indické historie. Docházejí k zá-věru, že úpadek měst Indu Sarasvati není důsledkem žádného nájezdu (který se podle nich vůbec neuskutečnil), ale dramatické změny klimatu. Zdá se, že tento zvrat byl způsoben váž-nou tektonickou katastrofou, která zapříčinila změnu směru toku řek. Právětoto vedlo k vysy-chání jedné kdysi z největších indických řek –Sarasvati. Podél jejích břehů se rozkládala po-četná města a vesnice (doposud bylo rozpoznáno na 2500 takových míst). Vyschlé koryto řeky dnes lemuje obrovskou Tharskou poušť. Bez použití satelitních snímků bychom se o tolika sídlech pohřbených pod pískem nedozvěděli.
Vysychání řeky Sarasvati, které bylo dokonáno někdy kolem roku 1900 p.n.l. mělo daleko-sáhlé následky. Zkuste si jenom představit, jaká spoušť by to musela být, kdyby takto třeba vyschla voda řeky Mississipi! Vyschnutířeky Sarasvati donutilo populaci k migraci do úrod-nějších částí země,zejména na východ směrem k řece Ganze a na jih do centrální Indie a Ta-milnadu.
A jak nám to pomůže s odhalením historie jógy? Řeka Sarasvati se stala nejopěvovanější řekou v Rig-védách, což jsou nejstarší známé texty v indoevropském jazyce. Jsou složeny z archaických (a složitých) forem sanskrtu a byly předávány ústně mezi četnými generacemi. Sanskrt je jazyk, ve kterém je napsána většina jógických posvátných textů. Patří ke skupině jazyků jako řečtina, latina, francouzština, němčina,španělština a v neposlední řadě angličtina. Tato příbuznost je dobře patrná právě na samotném slově jóga, což je zugos, iugum, joug, Joch, yugo, a yoke v těchto jazycích. Sanskrt je jakoby starším bratrem ostatních indoevrop-ských jazyků.
Pokud Sarasvati vyschla kolem roku 1900 p.n.l. či dříve, Rig-védy musí být staršího data. Pokud je tomu tak, autoři této sbírky hymnůmuseli být současníky s lidmi civilizace Indu, která prosperovala někdy mezi léty 3000 - 1900 p.n.l. Ve skutečnosti astronomické reference v Rig-védách naznačují, že alespoň některé z celkem 1028 hymnů byly napsány ve třetím, nebo dokonce ve čtvrtém tisíciletí před Kristem.
Pak tedy Áryjové, kteří mluvili sanskrtem a vytvořili Rig-védy, nepřišli z území mimo Indii, aby zničili civilizaci Indus-Sarasvati. Byli tam celou dobu. Jaký byl tedy jejich vztah k lidem Indus-Sarasvati? Zde se názory stále liší, ale rozmáhá se myšlenka, že Áryové a lidé Indu-Sarasvati byli jedni a tytéž. V Rig-védách se nenalézá nic, co by naznačovalo opak.
Ve skutečnosti to vypadá, že Rig-védy a ostatní archaické sanskrtské texty jsou "pohřešova-nou" literaturou civilizace Indus. Opačně,archeologické nálezy z údolí Indu a přilehlých okolí jsou nám "pohřešovanými" základy počátků sanskrtské literatury – jak elegantnířešení pro-blému, který tak dlouho sužoval badatele.
Toto znamená, že jóga je produktem vyspělé civilizace, nemající soběrovna v antickém světě. Přemýšlejte o tom! Jako cvičenci jógy jste naladěni na starověký a uctihodný tradiční proud a díky tomu získáváte i souznění s touto civilizací, alespoň na úrovni srdce.
Indická civilizace může být považována za nejstarší přetrvávající civilizaci na světě. Její sou-časné problémy by nám neměly zastínit pohled na její výjimečnou minulost a na učení, které nám nabízí. Cvičenci jógy mohou mít užitek hlavně z indického dlouholetého experimentování se životem, zvláště v oblasti mystérií mysli. Indická civilizace byla domovem pro velké filozofy a duchovní mistry, kteří svým věděním pokrývají odpovědi na otázky, které jsou dnes stejně tak aktuální jako před tisíci lety.

Velké otázky
Tradiční jóga hledá přesvědčivé odpovědi na takové hluboké otázky, jako např. "Kdo jsem?", "Odkud přicházím?", "Kam směřuji?", nebo "Co musím udělat?". Jsou to otázky, které si dříve či později začne pokládat každý z nás. Nebo alespoň máme na ně své vlastní skryté odpovědi, ačkoliv je nejsme schopni vědomě formulovat. Hluboko vevnitř jsme všichni filozofové, protože všichni potřebujeme dát našim životům nějaký smysl. Někteří z nás odsouvají tyto otázky, aby o nich nemuseli přemýšlet, ale nikdy se jim nepodaří je zcela zapudit. To si uvě-domíme velice rychle, když například ztratíme někoho milovaného, nebo když musíme čelit vážným zdravotním problémům.
Stejně tak můžeme o těchto otázkách uvažovat, i když jsme docela v pohodě. Nemysleme si, že je potřeba se cítit mizerně. Jóga není zastáncem temných nálad, ale věnuje se vnímání ve všech jeho formách, včetně vnímání sebe sama. Pokud budeme znát, z čeho jsme složeni, mů-žeme žít daleko lépe. Naše sebepoznání nám dá příležitost dělat vědomá a lepší rozhodnutí.

Historie jógy by se mohla skládat z těchto rozsáhlých oblastí:
•    Védická jóga
•    Období před klasickou jógou
•    Klasická jóga
•    Období po klasické józe

Tyto čtyři kategorie jsou jakýmsi statickým zachycením toho, co bylo ve skutečnosti v neustá-lém pohybu – pochodu historie.

Védická jóga
Systémy jógických učení nalezených ve zmiňovaných Rig-védách a v ostatních třech starově-kých chvalozpěvech jsou známy jako Védická jóga. Sanskrtské slovo véda znamená znalost či umění, zatímco Rig značí velebení. Rig-védy jsou tedy sbírkou chvalozpěvů k velebení vyšší síly. Tato sbírka je vlastně původním pramenem Hinduismu, který má v současnosti okolo miliardy následovníků. Dalo by se říci že Rig-védy jsou pro Hinduismus to co Kniha Genesis pro Křesťanství.
Ostatní tři védické hymny jsou Yajur-Veda (Umění obětování), Sama-Veda (Umění žalmů) a Atharva-Veda (Umění Atharvany). První obsahuje formule používané knězi během obětování, druhá obsahuje zpěvy doprovázející tento obřad. Třetí je naplněna magickými formulkami pro všechny druhy příležitostí, ale obsahuje také velký počet filozofických hymnů. Je spojena s Atharvanem, slavným knězem ohně, který je vzpomínán jako mistr magických rituálů. Tyto hymny mohou být srovnávány s četnými knihami Starého zákona.
Z toho co bylo řečeno je jasné, že Védická jóga, která by mohla být také nazývána archaická, byla úzce spojena s rituálním životem starých indů. Točí se kolem myšlenky obětování, které je chápáno jako spojení hmotného světa s neviditelným světem duševna. Aby byli obětující schopni vykonat daný precizní obřad úspěšně, museli být schopni soustředit svoji mysl dlou-hou dobu. Takovéto vnitřní soustředění za účelem rozšíření limitů běžné mysli je kořenem jógy.
V případě úspěchu byl védický jogín odměněn vizí, nebo zakušením transcendentální reality. Velcí mistři jógy byli nazýváni v sanskrtu rishi. Védičtí mistři byli schopni poznat základní látku existence a jejich hymny hovoří o jejich úžasných tušeních, která nás mohou inspirovat i dnes.
Předklasická jóga
Zahrnuje rozsáhlé období přibližně 2000 let do druhého století n.l. Předklasická jóga přichází v mnoha formách. Nejranější podoby byly stále úzce spjaty s Védickou kulturou obětování, jak je rozvíjena v Brahmanas a Aranyakas. Brahmanas jsou sanskrtské texty vysvětlující védické hymny a jejich rituální pozadí. Aranyakas jsou rituální texty věnující se těm, kdo se rozhodli žít životem poustevníka v osamění.
Jóga nalezla sama sebe s Upanišadami, což jsou gnostické texty vykládající skryté učení o záhladní jednotě a souladu všech věcí. Existuje více než 200 těchto posvátných knih, třebaže pouze hrstka z nich byla napsána před obdobím Budhy (5. stol. p.n.l.). Tyto práce mohou být spojovány s Novým zákonem, který spočívá na Starém zákonu ale současně jej překračuje.
Jedna z nejvýznačnějších jogínských posvátných knih je Bhagavadgíta (Píseň vznešeného), o které velký sociální reformátor Mahatma Gándhí prohlásil:
"Když musím čelit zklamání a zdá se mi, že nejsem schopen vnímat byť jediný paprsek světla, navracím se k Bhagavadgítě. Naleznu nějaký ten verš tady, nějaký támhle a okamžitě se začnu smát vprostřed ohromující tragédie - a že můj život byl plný zevních tragédií. Pakliže na mě nezanechaly viditelnou jizvu, vděčím za to učení Bhagavadgíty." (Young India, 1925, pp. 1078-79)
Jejím významem má tato práce o pouhých 700 verších možná stejnou důležitost pro hinduisty, jako Ježíšovo Kázání na hoře pro křesťany. Jejím posláním není nastavit druhou tvář, ale aktivně oponovat zlu ve světě. V její současné podobě byla "Gíta" sepsána okolo roku 500 p.n.l. a od té doby je denní inspirací pro milióny hinduistů. Její učení v kostce říká toto: Žít znamená být aktivní, a pokud se chceme vyvarovat obtíží pro nás i pro ostatní, naše konání musí být neškodné a musí také vycházet z ovládnutí ega. Opravdu jednoduché a Bhagavadgíta učí, jak se tímto řídit v denním životě.
Předklasická jóga zahrnuje také mnoho škol, jejichž učení může být nalezeno ve dvou indických národních eposech – Rámajáma a Mahabharáta (ze kterých je vytržena Bhagavadgíta a které jsou sedmkrát rozsáhlejší než Ilias a Odyssea dohromady). Tyto různé školy vyvinuly všechny možné techniky pro dosažení hluboké meditace, skrze kterou mohou jogíni a jogínky transcendentovat své tělo a mysl a objevit svoji pravou přirozenost.

Klasická jóga
Tímto názvem je míněno Patanjaliho učení dochované v jeho "Jóga sútrách" (Yoga-Sutra), často označované také jako rádža jóga. Sanskrtský text sůter se skládá z méně než 200 výroků, které byly a jsou během století neustále opatřovány různými komentáři. Každý skutečný student jógy se dříve či později bude muset pustit do křížku s významem těchto stručných prohlášení.
Jóga sůtry byly napsány pravděpodobně někdy během 2. století. Nejranější komentář v san-skrtu se nazývá Yoga-Bhâshya ("Polemika jógy") a je připisován Vyâsanovi. Byl napsán v 5. století a podává hluboká vysvětlení k Patanjaliho často tajemným výrokům.
Kromě několika málo legend není o životě Patanjaliho či Vyâsána známo nic bližšího. To je problém, který se týká většiny starověkých adeptů jógy, ale někdy dokonce i těch pozdějších. Často jediné co zbylo je jejich učení, což je ale samozřejmě mnohem důležitější než historická fakta, která bychom mohli o jejich osobních životech zjistit.
Patanjali, který bývá mimochodem často špatně nazýván "otcem jógy" věřil, že každý jedinec se skládá z látky (prakriti) a ducha (purusha). Procesem jógy rozuměl jejich separaci, obnovení duše v její absolutníčistotě. Jeho názor je všeobecně charakterizován jako filosofický dua-lismus. To je důležité, protože většina indických filosofických systémů upřednostňuje nějaký druh ne-dualismu: nespočetné aspekty nebo formy empirického světa jsou nakonec rozpozná-ny jako jedna a tatáž věc– čistá existence bez formy, přitom ale vědomá.

Post-klasická jóga
Jedná se znovu o velmi obsáhlou kategorii, která obsahuje mnohačetné druhy škol jógy, které se začaly objevovat v období po původních Patanjaliho Jóga sútrách a které na nich nejsou závislé. Oproti klasické józe je prohlašována konečná a základní jednota všeho. To je jádro Védanty, filosofického systému založeného na učení Upanišad.
Podle těchto učení jsme my, ty, všichni a cokoliv aspektem, nebo vyjádřením jediné a té samé reality. V sanskrtu je tato jediná realita nazývána brahman (to co se rozpíná), nebo átman (transcendentální já, jako protiklad k limitovanému osobnímu egu).
Několik století po Patanjalim dospěl vývoj jógy k zajímavému bodu. Někteří velcí adepti za-čali prozkoumávat skrytý potenciál svého těla. Předchozí generace jogínů a jogínek nevěnovala tělu žádnou zvláštní pozornost. Více je zajímala kontemplace, během které se mohli od těla vědomě oprostit. Jejich cílem bylo zanechat svět za sebou a splynout s beztvarou realitou, s duchem.
Pod vlivem alchymie (spirituální předchůdce chemie) vytvořili noví mistři jógy systém cvičení navržený za účelem omlazování těla a prodloužení jeho života. Považovali tělo za chrám nesmrtelné duše, a ne jenom za schránku, které se je třeba zbavit při první příležitosti. Podařilo se jim skrze pokročilé jógické techniky dokonce nalézt možnost energetizace fyzického těla do takového bodu, kdy dochází k biochemickým změnám a dokonce základní složky těla pro-chází změnami, aby jej učinily nesmrtelným.
Toto jejich zaujetí vedlo k vytvoření rané verze hathajógy, systému, který je dnes praktikován po celém světě. Znamenalo také počátek různých škol tantry, pro které je hathajóga pouze jeden z možných přístupů.

Moderní jóga
Všeobecně se míní, že začátek historie moderní jógy splývá s uskutečněním Parlamentu nábo-ženství (The Parliament of Religions), který se konal roku 1893 v Chicagu. Právě na tomto kongresu mladý Swami Vivekananda (svâmin znamená mistr) hluboce a dlouhodobě zapůsobil na americké publikum. Na radu svého mistra, zbožného Ramakrišny, se Swami vydal do států, aniž by tam znal jedinou duši. Díky několika lidem, kteří dokázali rozpoznat vnitřní velikost tohoto adepta džňánajógy, dostal pozvání na zasedání parlamentu, aby tam nakonec skončil jako jeho nejpopulárnější diplomat. V následujících letech velmi často cestoval, aby poodhalil tajemství jógy a Védanty mnoha studentům. Množství jeho knih věnovaných józe je stále užitečným a záživnýmčtením.
Ještě před Vikekanandou překročilo oceán několik jiných učitelů jógy, aby navštívili Evropu, ale jejich vliv zůstal lokální a více se nerozšířil. Až nesmírný úspěch Vivekanandy otevřel pomyslná vrátka jiným adeptům z Indie a proud východních mistrů dlouho neustával.
Nejpopulárnějším učitelem v začátcích západní jógy se po Vivekanandovi stal Paramahansa Yogananda, který přijel do Bostonu roku 1920. Pět let poté založil Společenství seberealizace (Self-Realizaton Fellowship), které má dodnes ústředí v Los Angeles. Ačkoliv opustil své tělo (jak smrti říkají jogíni) ve svých 59 letech, stále má své následovníky po celém světě. Jeho "Životopis jogína" je fascinujícíčtení, buďte ale připraveni odložit veškerý důraz na materia-lismus, který byste mohli mít! Tak jako se to stalo některým jiným jóginům a křesťanským či muslimským svatým, po své smrti zůstalo Yoganandovo tělo nedotčeno bez známek rozpadu po dobu plných dvaceti dní.
Méně důrazný byl Swami Rama Tirtha, dřívější učitel matematiky, který se vzdal akademie, aby se mohl věnovat spirituálnímu životu a který přišel do USA roku 1902 a založil tam cent-rum na hoře Shasta v Kalifornii. Zůstal pouhé dva roky. Pak se v mladém věku 33 let utopil roku 1906 v řece Ganze. Některá z jeho inspirujících učení byla sepsána v pěti dílech knihy "V lesích realizace Boha" (In Woods of God-Realization), která stále stojí za pozornost.
Roku 1919 přicestoval na Long Island Yogendra Mastamani, aby po více než tři roky demon-stroval užaslým Američanům sílu a eleganci hathajógy. Před svým návratem do Indie založil americkou pobočku Kaivalyadhamy, indické organizace založené Swami Kuvalayandou, který velmi přispěl k vědeckému studiu jógy.
Velice populární postavou po roce 1920 byl po několik desítek let Ramacharaka, jehož knihy je stále možné nalézt na pultech antikvariátů.Přesto většina čtenářů netuší, že Ramacharaka nebyl skutečný. Jednalo se o pseudonym pro dva lidi, Williama Walkera Atkinsona, který zanechal právnické praxe v Chicagu, aby se věnoval józe a jeho učitele Babu Bharata.
Paul Brunton, novinář a spisovatel, vstoupil na scénu moderní jógy roku 1934 svou knihou "Tajnosti Indické", která západním hledajícím představila velkého mudrce Ramana Maha-rishiho. Během následujících osmnácti let opustilo jeho pero mnoho prací, než vydal publikaci "Spirituální krize člověka". Následně byly jeho poznámky v roce 1980 vydány hromadně v šestnácti svazcích, pokladech pro vážné studenty jógy.
Od raných třicátých let dvacátého století až do své smrti roku 1986 stihl Jiddu Krishnamurti potěšit anebo zmást svými výmluvnými proslovy na tisíce filozoficky založených lidí ze Zá-padu. Byl označen Theosofickou společností jako nastávající vůdce celého světa, sám však tento úkol, který je zajisté nad síly jakékoliv (byť sebevětší) osobnosti odmítl. Byl ztělesněním moudrostí džňánajógy a přitáhl pozornost velkého davu posluchačů a čtenářů. Do okruhu jeho blízkých přátel patřili takoví lidé jako např. Aldous Huxley, Christopher Isherwood, Charles Chaplin a Greta Garbo. Bernard Shaw označil Krishnamurtiho za tu nejkrásnější bytost, kterou kdy poznal.
Jóga ve formě fyzických cvičení hathajógy se v Americe široce rozšířila v okamžiku, kdy v Rusku narozená jogínka Indra Devi, přezdívaná těž jako "První dáma jógy", otevřela roku 1947 v Hollywoodu své studio jógy. Mezi její žáky patřily hvězdy jako Gloria Swanson, Jen-nifer Jones či Robert Ryan. Z její školy vyšly tisíce instruktorů. Dnes je jí přes devadesát let, žije v Buenos Aires a její názory mají v oblasti jógy stále velký vliv.
Mezi nejpřednější učitele jógy v padesátých letech patřil Selvarajan Yesudian, jehož kniha "Sport a jóga" byla přeložena do více než čtrnácti světových jazyků a prodalo se jí přes půl miliónu kusů. V dnešní době je běžné, že někteří atleti přejímají jógická cvičení do svých tré-ninkových příprav, protože to prostě funguje. To se týká například i basketbalového týmu Chicago Bulls. Zkuste si představit, jak tito basketbaloví šampióni cvičí na speciálně prodlou-žených podložkách na jógu pod pozorným dohledem instruktora jógy Paula Kouta! V raných padesátých letech navštívil Spojené státy Shri Yogedra z Institutu jógy v Santa Cruz, Indie. Byl průkopníkem lékařského výzkumu jógy a jeho syn Jayadev Yogendra v jeho práci, která poukazuje na terapeutické účinky jógy, pokračuje.
Roku 1961 přivedl Richard Hittleman hathajógu na obrazovky amerických televizorů a jeho knihy "28 dní jógy" (Twenty-Eight-Day Yoga Plan) se prodalo na milión kopií. V polovině šedesátých let zaznamenala západní jóga velký nárůst zájmu díky působení Maharishi Mahesh Yogiho, převážně díky jeho krátké známosti se členy The Beatles. Zvýšil oblibu jógové kon-templace formou transcendentální meditace (TM), kterou stále praktikují desetitisíce cvičenců po celém světě. Díky lidem praktikujících TM se jóga a meditace dostala do většího podvě-domí společnosti, což ještě více podnítilo lékařský výzkum jógy na mnoha amerických uni-verzitách.
V roce 1965 přišel tehdy devětašedesátiletý Shrila Prabhupada do New Yorku s kufříkem plným knih a osmi dolary v kapse. O šest let později založil Mezinárodní společnost pro Kršnovo vědomí (International Society for Krishna Consciousness - ISKCON) a do své smrti roku 1977 vytvořil celosvětové duchovní hnutí založené na bhaktijóze.
V šedesátých a sedmdesátých letech otevřelo své školy také mnoho swámiů - žáků himaláj-ského mistra Swami Sivanandy, dřívějšího lékaře, který se stal doktorem duší. Dvě z nich v Americe a ostatní v Evropě.Mnoho z těchto swámiů působí dodnes. Swami Vishnudevananda (autor oblíbené kompletní ilustrované knihy jógy - Complete Illustrated Book of Yoga), Swami Satchitananda (dobře známý všem účastníkům legendárního Woodstocku), Swami Sivananda Radha (žena-swami, která jako jedna z prvních začala zkoumat spojitost jógy a psychologie), Swami Satyananda (o němž se ještě zmíníme), a Swami Chidananda (svatý muž, který vedl Sivanandův ašrám v Rishikeshi, Indie). Poslední ze známějších mistrových amerických žáků je Lilias Folan, která se stala slavnou díky televiznímu pořadu Lilias, jóga a vy, který se vysílal mezi léty 1970 a 1979.
Roku 1969 způsobil mezi tradiční sikhskou komunitou (jedná se o odnož hinduismu) velký rozruch Yogi Bhajan, který porušil tradici a započal vyučovat Kundalini jógu svým západním studentům. Dnes má jeho "Zdravá, šťastná, svatá organizace" (Happy, Holy Organization-3HO) přes 200 středisek po celém světě.
Kontroverznější, ale velmi populární guru byl v sedmdesátých a osmdesátých letech Bhagavan Rajneesh (nyní znám jako Osho), jehožnásledovatelé plnily novinové titulky díky svým sexuálním orgiím a jiným cvičením. Rajneesh, dřívější profesor filosofie, čerpal z autentických zdrojů jógy, které kombinoval se svými vlastními zkušenostmi. Mnohé z jeho knih stále obývají skříně antikvariátů.Rajneesh dovoloval svým studentům projevovat potlačované před-stavy, zvláště sexuálního charakteru, což je jak doufal mělo osvobodit a připravit k hlubším rovinám jógy. Mnoho z nich však uvízlo v pasti mysticky se tvářícího hedonismu, což jen potvrdilo lidové pravidlo, že příliš mnoho dobrého může být pro člověka špatné. Přestože mnozí z jehožáků jím byli hořce zklamáni a těsně před jeho smrtí v roce 1990 obklopilo jeho organizaci několik smutných událostí, mnozí jej stále považují za geniálního mistra jógy. Jeho život ilustruje to, že adepti jógy mohou mít různé tváře, o čemž hovoří i pořekadlo "Pro jed-noho guru, pro druhého uru" (uru-sanskrtské slovo značící prázdnotu).
Mezi jiné proslulé adepty moderní jógy indického původu patří Sri Aurobindo (otec integrální jógy), Ramana Maharshi (jedinečný mistr džňánajógy), Papa Ramdas (který žil a dýchal man-trajógou, jógou transformace zvuku), Swami Nityananda (mistr siddhajógy provozující zázra-ky) a jeho žák Swami Muktananda (mocný jogín, který otevřel siddhajógu, což je forma tan-trické jógy, západním hledajícím). Žádný z těchto mistrů již není mezi námi.
Velkým představitelem hathajógy v moderní době byl Sri Krishnamacharya, který zemřel roku 1989 ve zralém věku 101 let. Až do svých posledních dní praktikoval a vyučoval systém hathajógy pod názvem Vinijóga. Jeho syn T. K. V. Desikachar pokračuje v praxi svého svaté-ho otce a učil józe mimo jiné slavného Jiddu Krishnamurtiho. Dalším známýmžákem Sri Krishnamacharya byl Desikacharův nevlastní bratr B.K.S. Iyengar, který učil desetitisíce stu-dentů, včetně světoznámého houslisty Jehudi Menuhina.
Zmíněni by měli být také Pattabhi Koks a Indra Devi, kteří ve svých raných letech studovali s Krishnamacharyou, aby se poté stali inspirací pro tisíce lidí ze Západu.
Ze žijících mistrů z Indie je možné zmínit Sri Chinmoye, Sathya Sai Babu ("muž zázraků" jehož následují milióny lidí) a Swami Satyanandu (tantrický mistr, zakladatel proslulé školy jógy Bojar, autor mnoha knih, jenž má následovníky všude po světě). Zbývá samozřejmě spousta jiných velkých adeptů jógy, ať už těch dobře známých, nebo skrytých, kteří reprezen-tují jógu v některé z jejích forem, ale jejich objevení už necháme na vás.
Až do období moderní jógy se obec praktikujících jóginů skládala z převážné většiny z mužů – jogínů. Přesto se vždy našly i velké adeptky jógy – jogínky. V posledních letech naštěstí přišlo na Západ několik svatých žen reprezentujících bhaktijógu, aby přinesli své evangelium lásky duchovně otevřeným hledajícím. Jóga zahrnuje natolik odlišných přístupů, že v ní každý může nalézt to své.
Jednou z výjimečných ženských adeptek z Indie, která nezapadá do nějakého stereotypu, je Meera Ma ("Matka Meera"). Nepoužívá při výuce slova, ale dokáže komunikovat v tichu skrze pouhou svoji přítomnost. Ze všech možných míst si za svůj domov vybrala střed starobylé německé vesnice v Černém lese a každým rokem ji navštěvuje tisíce lidí z celého světa.
Protože jóga není omezena pouze na hinduismus, můžeme zde také zmínit Dalajlámu, zastánce nenásilí a nositele Nobelovy ceny míru. Je nesporně jedním z pravých jogínů moderního Tibetu, který mimo jiné dokazuje to, že principy jógy mohou být úspěšně aplikovány nejenom v oblasti běžného denního života, ale také na politické úrovni. Současný tibetský buddhismus (který je formou tantrajógy) je mimořádně populární mezi západními lidmi a je zde mnoho lámů (duchovních učitelů), kteří jsou ochotni podělit se s upřímnými hledajícími o svá učení, která jsou jakožto tajemství dobře chráněna tradicí.
Pokud vás zajímá, kteří ze západních lidí se stali slavnými učiteli sami o sobě, měli byste si přečíst encyklopedickou práci Andrea Rawlinsona – Kniha osvícených mistrů (The Book of Enlightened Masters). Kniha zahrnuje jak geniální mistry (jako např. bulharského učitele Omraama Mikhaëla Aivanhova).

zdroj: joga-online.cz
          jogin.cz
          wikipedia.org